Jsem zastáncem symetrie přírodní zákonů. Tím, jak popisují chování světa kolem nás, jsou využitelnými v každém aspektu bytí. Těmto zákonům se nelze bránit, jelikož reprezentují přirozenou cestu života. Vezměme si například potravní řetězec. Na každou živou bytost za rohem číhá její přirozený predátor a tím se tak udržuje rovnováha ve světě zvířat. No a onu rovnováhu svým způsobem potřebuje i náš ekonomický systém. Co se ale může stát, když se tato rovnováha naruší, stejně jako v případě naší dluhové krize?
V roce 1859 jistý pan Thomas Austin pustil na Australském kontinentu do „králičího“ businessu, který se zvrtnul a jakýmsi nedopatřením za více než 150let vyvinul v poměrně složitý a zatím neřešitelný ekologický problém. Z počátku "ušákům" nikdo nevěnoval moc pozornosti, ale po pár dekádách množení králíka divokého, se objevuje nezastavitelná exponenciální populační křivka ohrožující celý ekosystém. Nepřijde někomu tento vývoj podobný vývoji současné dluhové krize? Mně ano.
S králíkem se tenkrát samozřejmě začalo bojovat, a to konkrétně umělým vysazováním predátorů, kteří měli populaci invazivního králíka stabilizovat. Stejným způsobem chceme nyní bojovat i my se současnou dluhovou krizí. Do ekonomiky se již pár let pokoušíme nasadit predátora, který vymýtí rozpínající se invazivní dr(l)uh. Tímto predátorem se má stát inflace. Australané tenkrát ale nasazením predátorů do boje docílili pouze toho, že se tito predátoři-spasitelé sami začali přemnožovat a vše jen zhoršili. V našem případě by ale přemnožení predátora (inflace) znamenalo čelit ještě horšímu nepříteli, hyperinflaci, jejíž kořistí by se pak stal sám člověk.
Nyní tedy globální ekonomika nečelí neohrabanému medvědovi, kterého dobře známe, ale králíkům, kteří nás činí bezradnými. Připusťme si tedy i možnost, že řešení krize nemusíme vůbec nalézt. A zamysleme se i nad tím, kolik škody napácháme při jeho hledání. Australané se totiž o to samé marně snaží už přes 150 let.
