Rok 2015, rok voleb
Letošní rok je rokem voleb. Minimálně to tak je pro Evropskou unii. Za sebou máme parlamentní volby v Řecku, prezidentské volby v Chorvatsku a v Itálii. Čekají nás volby v Dánsku (září), Estonsku (březen), Finsku (duben), Nizozemsku (březen), prezidentské i parlamentní v Polsku (květen, říjen), Portugalsku (září), Španělsku (září) či referendum v Irsku (květen).
Jak mohou volební výsledky otřást již tak labilní Evropou? A proč bychom se měli bát politického vývoje?
V nemoci i ve zdraví
Dnes již asi není potřeba nikomu vysvětlovat pojem globalizace či integrace. Každý má alespoň minimální povědomí o Organizaci spojených národů nebo o Evropské unii. Minimální povědomí je ovšem v ČR velice subjektivní měřítko a nelze říci, že by zrovna většina našich obyvatel při otázce: „Dokážete říct alespoň jeden příklad, v čem spočívá výhoda EU?“ odpovědělo jinak než: „Nemusíme si brát na dovolenou pasy.“
Pravdou je, že Evropská unie je pozoruhodný ekonomicko-politický projekt, díky kterému zažívá Evropa, i přes jeho nedokonalost, svoji nejlepší historickou epochu. Jak ovšem víme z hodin dějepisu, v mnohých civilizacích se již od pravěku po období prosperity objevuje krize a následný pád.
V případě Evropy to ale nebude ekonomická krize, která jí může otřást. Více nežli deflace nebo malého ekonomického růstu se bojme politické nestability. Ekonomická krize otevřela Pandořinu skřínku, plnou zášti a odporu k evropskému systému solidarity a sociálního státu. Jak to tak u lidí bývá, systém, který všem chutná v dobách ekonomické růstu, je nyní největším nepřítelem jak nezaměstnaných, tak i pracujících, jak starých, tak i mladých Evropanů, bez rozdílu.
„V nemoci i ve zdraví,“ to vyjadřuje, dle mého názoru, Evropské občanství. Bohužel ne všichni chápou logiku hospodářského cyklu, ne všichni chápou síly populismu. Po celé Evropské unii se v hlavách občanů objevují sklony k tzv. Evropskému separatismu, který já osobně beru jako Achillovu patu současného politickoekonomického uspořádání Evropy.
Evropský separatismus lze v moderním pojetí chápat jako tendence či přímo záměr oddělení, osamostatnění určitého území či státu od většího celku. Například Skotska od Spojeného království, Katalánska od Španělska, samozvané Doněcké republiky od Ukrajiny. Pravdou je, že i rozdělení starověkého Říma předznamenalo jeho konec a je nanejvýš nutné reformovat Evropu (EU) a zamezit tak tlakům na její rozpad, které každým rokem sílí.
Ekonomická situace jako katalyzátor separatismu
To, jak se daří ekonomice, potažmo jestli mají lidé práci a jak roste jejich životní úroveň, je pro politickou stabilitu stěžejní. Historicky by například nevzniklo ani nacistické Německo, pokud by ekonomická výkonnost po první světové válce byla jiná. Separatismus jako jeden ze společných jmenovatelů evropských radikálních politických směrů je stejně tak nebezpečný jako nacionalismus. Co k separatismu vede a jakých následků se máme bát? Typickou ukázkou může být aktuální situace v Katalánsku.
Katalánsko patří mezi 17 autonomních společenství Španělského království. Rozprostírá se na severovýchodě Španělska na 32 108 km2 (6,5% celkové rozlohy Španělska) a je tedy srovnatelné s rozlohou států jako je Nizozemsko či Belgie. Žije zde 7,5 milionu obyvatel (16% celkového obyvatelstva Španělska) a počtem obyvatel je tedy srovnatelné s Dánskem či Rakouskem. Úředním jazykem je zde vedle španělštiny i vlastní národní jazyk, katalánština. Tento španělský region má tedy spoustu předpokladů pro to, stát se nezávislým státem.
Katalánci se již několikrát nejen v novodobé historii pokusili o územní samostatnost. V dějinách lze najít celou řadu mocenských přeměn, z nichž ne všechny byly déletrvající a smysluplné. Katalánsko bylo samostatné již ve starověku, autonomní jako součást Aragonské koruny ve středověku či nezávislá republika uvnitř Napoleonské Francie. Historie politického, ale i státního uspořádání dnešního Katalánska je pestrá a zastánci unitárního katalánského státu tak mají na čem stavět.
Nezaměstnanost
Ekonomická krize v letech 2007 – 2009 a později dluhová krize v roce 2011 za sebou zanechaly i díky zdejšímu finančnímu a bankovnímu sektoru nepříjemné následky. Jedním z problémů, které s sebou krize přivály je nezaměstnanost. Ta v Katalánsku činní 22,7% a je jednou z hlavních ekonomických příčin volání po nezávislosti, odtržení od Španělska.
Graf 1: Nezaměstnanost ve Španělsku v %
Ekonomický růst
Katalánsko se i přes určité ekonomické potíže může pyšnit v celosvětovém žebříčku regionů s největším HDP svým šedesátým čtvrtým místem. Společně s Madridem, La Riojou a Baskickem je nejbohatším regionem Španělska. Podíl Katalánska na španělském HDP je téměř 20%. Korelace se Španělskou ekonomikou je vysoká a současný návrat z recese je pomalý.
Graf 2: Meziroční růst HDP Španělska v %
Zadlužení veřejného sektoru
Podíl Katalánska na veřejném dluhu Španělska, který je jedním z největších na světě, a který nedá spát nejen zdejšímu ministru financí je vysoký. Podíl Katalánska na celkové sumě byl v roce 2012 38% resp. závratných cca 40 miliard EUR. Jedná se zároveň o nejvyšší dluh vůči HDP mezi všemi sedmnácti autonomními společenstvími.
Graf 3: Státní dluh Španělska / HDP v %
Omezení vládních výdajů
Důsledkem dluhové krize jsou nynější snahy evropských vlád o zavádění úsporných opatření, kdy ani Španělsko, resp. Katalánsko není výjimkou. Omezení vládních výdajů jde ale ruku v ruce se zpomalením ekonomiky.
Graf 4: Vládní výdaje Španělska / HDP v %
Deformace politického myšlení
Ekonomický vývoj od roku 2007 nelze nazvat jinak nežli fatálním. Politický vývoj od roku 2007 nelze nazvat jinak nežli znepokojivým. Za posledních 8 let je v Katalánsku patrný výrazný odklon od dlouhodobě vládnoucích tradičních stran a naopak posilují nové politické směry mnohdy až s radikálním politickým programem. Příkladem může být tradiční koaliční strana Partit dels Socialistes de Catalunya (PSC). Jedná se o největšího odpůrce samostatnosti Katalánska, který od finanční krize ztratil téměř 50% svých poslaneckých mandátů. O stejný počet mandátů narostly na významu radikální strany.
Graf 5: Volební preference Katalánců 1992 – 2012, zdroj: cataloniavotes.eu
Neúspěšné Referendum o nezávislost 2014
V listopadu 2014 se v Katalánsku konalo referendum, kde voliči hlasovali o nezávislosti Katalánska. Výsledkem tohoto referenda bylo jednoznačné ANO. Téměř 80% hlasujících se vyjádřila pro úplné osamostatnění, pro úplnou nezávislost na Španělsku. Toto referendum nicméně skončilo neúspěchem stoupenců odtržení z toho důvodu, že účast voličů nebyla ani padesátiprocentní. I tak bylo referendum jasným důkazem toho, že politické napětí v regionu je vysoké.
Předčasné volby 2015
Předčasné volby, které se konají 27. září 2015 budou svým způsobem referendum o nezávislosti. Je velice pravděpodobné, že určí směr nejen ekonomický, kterým se Katalánsko vydá, ale hlavně politický, tj. zdali se Španělskem či bez. Dle aktuálního rozložení politických sil a voličských preferencí lze říci, že pravděpodobnost dalších politických bojů za nezávislost bude po těchto volbách vysoká.
Volební preference se do blížících voleb nejspíš moc nezmění a to ani navzdory aktuálním ekonomickým výhledům, které naznačují mírné zlepšení.
Tabulka 1: Předpověď vývoje španělské ekonomiky pro období 2015 – 2016, zdroj: Evropská komise
Konsekvence nezávislosti Katalánska
Katalánsko je pro Španělsko důležité stejně tak jako Německo pro Evropu. Pokud by Španělsko ztratilo Katalánsko, ztratí své postavení mezi evropskými velmocemi a jeden ze svých hlavních zdrojů státní kasy. Peníze jsou jeden z důvodů, kvůli kterým Španělé nepovolili historicky Kataláncům daňovou nezávislost a je to ten samý důvod pro to, aby Katalánsko nadále zůstalo součástí království. Lze předpokládat, že pokud by případné další referendum bylo úspěšné, Španělsko nemusí tuto samostatnost uznávat a mohlo by i dojít k občanské válce, jejíž hrůzy můžeme nyní pozorovat na Ukrajině.
Pokud by přeci jen Katalánsko opustilo Španělsko, dělo by se tak pravděpodobně i na úrovni Eurozóny a Evropské unie. Odchod Katalánska z Eurozóny by následoval prudký propad měny a odliv zahraničních investic způsobený nestabilitou geopolitického a ekonomické prostředí a to by jen prohloubilo současnou ekonomickou recesi. Katalánsku by se naopak zavřely dveře na evropský jednotný trh a k zahraničním investicím na několik let. To by mělo pro zemi nedozírné následky.
A proč tohle riskovat? Jediná analýza, která vyvozuje pozitivní dopady nezávislosti, se týká daní. Katalánsko je dle této analýzy kvůli „nespravedlivé“ fiskální politice Španělska, kde bohatší regiony dotují ty chudší, ročně ochuzováno o 8,5% HDP. Ekonomické negativní dopady by ale výrazně převážily pozitiva plynoucí z nezávislosti.
Celosvětový precedent
Pokud by Katalánsko vyhlásilo nezávislost na Španělsku, neohrozilo by to pouze celistvost a stabilitu EU, nýbrž celého nejen demokratického světa. Katalánci by tak mohli inspirovat například i obyvatele Hong Kongu, kteří protestovali v září 2014 proti čínské komunistické vládě, která jim tehdy upřela základní volební práva, která tento také autonomní čínský územní celek má.
Více než pravděpodobné by ale rozhodně byl zvýšený tlak Skotů na Spojené království, severních Italů na odtržení od jižní Itálie, nezávislost Korsiky, rostoucí nepokoje na Ukrajině…
Evropský separatismus je aktuálně, dle mého názoru, největší politickou hrozbou na území Evropy od konce Studené války. I v porovnání s aktuální ukrajinskou krizí, která je pro nás stále do jisté míry více problémem třetích zemí nežli náš. Evropský separatismus v podobě Katalánska nebo i Skotska či Řecka již ale přímo zasahuje do evropské bezpečnosti, prostoru a svobod.
Prosím, seznamte se: Evropský separatismus.
Obr. 1: zdroj: one-europe.info
