Druhý penzijní pilíř končí. Nepromeškejte nejdůležitější datum letošního roku!

Letos v lednu začalo platit rozhodnutí vlády o ukončení druhého penzijního pilíře. Po třech letech tak končí nejperspektivnější pokus o renesanci českého důchodového systému. Ten se dlouhodobě potýká s neúměrně rostoucími výdaji vlivem zrychlujícího stárnutí populace.

Toto léto, konkrétně v červenci, měly penzijní společnosti povinnost uvést majetek v penzijních fondech druhého pilíře do hotovostního stavu. Finanční prostředky klientů již tedy nebudou zainvestovány do dluhopisů či akcií, ale budou ze 100 % uloženy na bankovních účtech.

Účastníci druhého pilíře mají nyní čas pouze do 30. září, aby podali instrukce penzijním společnostem, jak naložit s naspořenými finančními prostředky. Tento problém nyní řeší přibližně 84 000 účastníků druhého pilíře, kteří zde v průběhu tří let naspořili asi 3 miliardy korun. V průměru tak jde o částky v rozmezí 25 - 50 tisíc korun, kdy běžný účastník spořil většinou dodatečných 500 korun měsíčně.

Jaké jsou možnosti výplaty peněz?

1. Převod peněz do penzijních fondů třetího pilíře.

2. Převod na jakýkoliv účet. Klient si může peníze převést na svůj běžný či spořící účet, nebo si prostředky poslat i na investiční účet standardního podílového fondu. Peníze je možné vyplatit i na účet v zahraničí.

3. Poštovní poukázka na adresu v ČR.

Pokud klient nestihne do 30. září zadat instrukce penzijní společnosti, dojde k automatickému převodu peněz na účet místně příslušného Finančního úřadu. Zde bude mít klient možnost následně požádat o jejich výplatu. Jedná se ale o variantu, která je časově i administrativně tou nejnáročnější. Doporučuji proto nezmeškat vypsané lhůty a kontaktovat penzijní společnost s instrukcemi do konce září.

Výplata prostředků klientů bude probíhat od 15. října až do konce roku.

Co bude dál bez druhého pilíře?

To, co vláda Petra Nečase spustila, vláda Bohuslava Sobotky ruší. Není asi na místě dohadovat se, který z daných kroků byl ten méně povedený. Musíme se ptát, zdali máme za druhý pilíř životaschopnou alternativu. Jediné, co se za posledních 5 let stalo, bylo zřízení druhého pilíře, poté jeho zrušení a zároveň zvýšení státních důchodů. A ať byly nedostatky druhého pilíře jakkoliv velké, alespoň to byl krok správným směrem. To, že v následujích 2 letech vzrostou roční výdaje na důchody o závratných 40 miliard korun, nelze přehlížet.

Penzijní systém České republiky je v současném stavu neudržitelný. Jistota budoucích příjmů v penzi je tedy silně ohrožena. Druhý pilíř sice tento problém neřešil, ale alespoň snižoval jeho přímé dopady na obyvatele.

V roce 2050 bude více než 50 % obyvatel České republiky v důchodovém věku, tzn. starší 65 let. Lze předpokládat, že životní úroveň ekonomicky činných obyvatel do té doby významně vzroste díky očekávanému hospodářskému vývoji. Důchodci, kteří budou závislí pouze na státním důchodu, se však tomuto růstu životní úrovně bohužel vyhnou. Proč?

Průměrný důchodce přijde odchodem do penze o více než 55 % příjmů. Budoucí státní důchod je totiž dle statistik méně než poloviční oproti příjmům, které dnes berou zaměstnanci či podnikatelé. Pokud si tedy člověk nebuduje dostatečně dlouho finanční rezervu, ze které pak může budoucí propad příjmů vyrovnat, nemá se v důchodu na co těšit. Bez potřebných příjmů totiž člověk ztrácí nejen svůj životní standard, ale také částečně i svobodu, kterou dostatečná bonita představuje.

Více o dopadech důchodového systému na ekonomiku ČR zde: http://bostl.blog.ihned.cz/c1-65082160-cesi-se-brzy-duchodu-nedockaji.

Není čas ztrácet čas

“Nemá smysl spoléhat se na stát.” Toto je sice léty otřepaná fráze, ale poměrně přesně vystihuje nejen budoucnost, ale i současnost našeho penzijního systému. Klienty bohužel nespasí ani penzijní připojištění, které u většiny obyvatel nepřesahuje ani 1 tisíc korun měsíčně.

Každý by se měl co možná nejsvědomitěji připravovat na penzi. A ten, kdo si při čtení tohoto příspěvku v duchu říká, že má ještě čas, tak je na velikém omylu. Zajištění na důchod totiž nemá začínat v padesáti letech, ale při prvních letech v zaměstnání, kdy si člověk řeší vlastní bydlení a nebo zakládá rodinu. Dlouhodobostí lze totiž dosáhnout nutné renty v penzi, a to i bezbolestně vůči osobnímu rozpočtu.

Pro lepší představu se můžeme podívat na příklad člověka, kterému je 25 let. Ten by si měl podle výše jeho příjmů (resp. výdajů) spočítat budoucí rozdíl příjmů a nutnou rentu. I v případě propadu příjmů v penzi o více než 19 000 korun měsíčně lze tento problém vyřešit odkládáním 4 000 korun do kombinace bankovních a investičních produktů, které zhodnotí dané úspory o 4 % ročně. Naspořená částka téměř 5 milionů korun pak po dobu 20 let pokles příjmů vyplní formou měsíční renty téměř 20 000 korun.

Pozn.: Očekávaný důchod byl vypočten pro příklad bezdětného muže ve věku 25 let s očekávaným odchodem do důchodu ve věku 65 let. Pravidelná renta je měsíční částka vyplácená po dobu 20 let z cílové naspořené částky.

Hlavní otázka, kterou si tedy musí každý zodpovědět, nezní: “Investovat a spořit?” Správná otázka zní: "Kolik?" Já odpověď znám. A co vy?